Časopis SLOVANSKÝ JIH

Slovanský jih číslo 05   • 2009 • ROČNÍK 9 • Brno • ŘÍJEN
 

Sovreho

SOVREHO CENA 2009 PRO SLOVINSKOU PŘEKLADATELKU ČESKÉ LITERATURY NIVES VIDRIH

Překlad stále zůstává obtížným a někdy až nevděčným „přesazováním" jednoho literárního díla do kontextu jiného jazyka, a nezřídka také bývá veřejností přehlížen. Slovinští překladatelé ty nejlepší ze svých řad oceňují od roku 1963 Sovretovou cenou, pojmenovanou po Antonu Sovretovi, překladateli z antických jazyků.

Laureátka letošní Sovretovy ceny, nejvyššího ocenění v oblasti literárních překladů, je Nives Vidrih (1958), odbornice na českou literaturu, jejíž překlad povídek Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet komise ocenila letos. 

„Nives Vidrih promyšleně a plánovaným výběrem děl, která převedla do slovinštiny, zásadním způsobem spoluvytvářela obraz, který mají slovinští čtenáři o současné české literatuře. Ve snaze, aby ve slovinštině představila co nejvíce významných českých prozaiků 20. století, volila jazykově, stylově          i výrazově odlišné tvůrce různých literárních směrů, od moderního klasika a jednoho z největších mistrů české literatury Bohumila Hrabala, přes bývalé disidentské spisovatele Ludvíka Vaculíka, Viktora Fischla     a Egona Hostovského až po soudobé autory Jáchyma Topola a Michala Ajvaze," uvedla komise, ve které zasedli Jože Stabej, Barbara Šega Čeh, Jana Unuk, Andrej E. Skubic in Branko Madžarevič.

Mezi jazykovými rovinami a styly

Ve výboru Hrabalových povídek z 60. a 70. let Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet si Nives Vidrih mistrovsky pohrála s početnými rovinami slovinského spisovného i hovorového jazyka, když věrně, zároveň však s velkou překladatelskou invencí a jazykovým citem následovala spisovatele v jeho virtuózních přechodech mezi neohraničenou obrazotvorností       a charakteristickou ironií, mezi poetičností popisu a groteskou, mezi popisy vnitřní úzkosti a jízlivou společenskou kritikou, a také v přechodech mezi dialogickými pasážemi, které  lidský hovor na různých úrovních promluvy pitvají, a mezi hrabalovsky nekonečnými souvětími, vyřčenými jedním dechem.

 

Dlouhodobé plány

Snaha překladatelky je alespoň jedním překladem představit významné české spisovatele, narozené na začátku 20. století, kteří byli ve Slovinsku dříve neznámí nebo jejich dílo ještě nebylo přeloženo, protože byli buď disidenty, nebo emigranty, a oproti Kunderovi nebo také Škvoreckému nejsou natolik světově proslulí a čtenářsky oblíbení, mezi ně patří Egon Hostovský, Viktor Fischl, Ludvík Vaculík, vyjít má také překlad románu Arnošta Lustiga.

 

Příslovečný český humor - mýtus nebo skutečnost?

„Mluvíme-li o českém humoru, máme často na mysli především Haškova Švejka, nejznámější české literární dílo. Nebo také české filmy," uvažuje Nives Vidrih. „Český humor je pro nás něco zvláštního - možná jen tím, když ho postavíme vedle našeho (literárního) (ne)humoru. Humor určitého národa jistě vyjadřuje esenci jeho ducha. A tato esence, jak lze vidět v umění, v našem případě v literatuře, je jistá vroucnost, jednoduchost, laskavost, přívětivost, spřízněnost se světem takovým, jaký je, skromnost, poetičnost. Poetičnost humoru je výrazná charakteristika Hrabalovy poetiky. A i když je humor drastický a na pohled drsný, v jádru skrývá určitou něhu - když se smějeme, není to šibeniční, smělý, divoký smích, já ho naopak cítím jako smích toho, kdo má rád."

 

Překlad z češtiny oceněn teprve podruhé
Nives Vidrih, bývalá lektorka slovinštiny na pražské filozofické fakultě, překládá z češtiny už více než dvě desetiletí, mezi její překlady patří díla Josefa Škvoreckého, Václava Havla, Jiřího Šotoly, Ivana Klímy, Ludvíka Vaculíka, Jana Wericha, Viktora Fischla, Egona Hostovského, Jáchyma Topola, Michala Ajvaze ad., v posledních letech také řada románů momentálně nejúspěšnějšího českého současného autora Michala Viewegha. Překladatelka v rozhovoru pro deník Delo uvedla: „Mám radost, že jsem Sovretovu cenu dostala právě letos, kdy jsem v posledních dvou letech přeložila klíčová díla dvou vynikajících českých autorů, a to výbor z (převážně) krátkých próz Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet a obsáhlý román Sestra Jáchyma Topola, díla mých oblíbených autorů ze dvou období - první z doby komunismu, druhý z doby po změně politického systému."

Cenu za významné překladatelské dílo v oblasti literatury slovinská obec překladatelů uděluje od roku 1963, kdy ji jako první dostala Mira Mihelič za překlad Williama Faulknera (Srpnové světlo), Thomase Wolfa (Pohleď směrem k domovu, anděli) a Charlese Dickense (Kronika Pickwickova klubu). Za překlad české literatury dosud získala Sovretovu cenu pouze Zdenka Jerman roku 1970.

Ze slovinského tisku Delo a RTV Slovenija vybrala a přeložila Jana Šnytová

Lublaň - RTV SLO/STA http://www.rtvslo.si/kultura/knjige

10. června 2009

Lublaň, Delo, 11. června 2009